Bordel v bytě – šťastné dítě aneb kdo si hraje, nezlobí

Zastavte se na chvíli a pozorujte děti při hře. Vzpomeňte si, jak jste se dokázali i vy ponořit do svého světa a zkuste to znovu. Je to osvobozující pocit 🙂

Můžu vám s klidem prozradit, že jsem duší bordelářka, která nesnáší nepořádek. Zdá se to nejspíš nemožné, ale věřte mi, jsem živým důkazem. Možná si říkáte, že si přece protiřečím nebo to znáte a máte to stejně. Zkrátka nesnáším kolem sebe nepořádek, ale zároveň je mi přirozené ho vyrábět 🙂

Spokojené děti

Moje děti jsou patrně po mně- jen v tom dělání bince, ta druhá část už je nechává naprosto v klidu. Na rozdíl ode mě. Takže to u nás neustále vypadá jako po výbuchu, ale za to máme nesmírně spokojené děti.

Když už mi to začíná přerůstat přes hlavu, začnu děti pobízet, aby si to laskavě sklidily. Většinou se mi dostane odpovědi: „Ale já se s tím ještě budu hrát.“ Nebo: „Já si to potřebuju ještě dodělat, dávám si jenom přestávku.“

No a tak se tedy brodím přes různé překážky ve formě rozehraných her, rozestavěných figurek v různých (mně neznámých) formacích nebo fotbalových kartiček závodících v dlouhém hadu vedoucím z obýváku až do ložnice. Mezi další překážky můžu zařadit barvy, štětce, hromady papírů, výstřižků a výkresů, rozstříhaných látek a všudypřítomné „pavučiny“ z tavné pistole.

Překážková dráha, jako ranní rozcvička

Sotva vstanu z postele, už mám na chodidle přilepeného Messiho, z další hromádky kartiček na nočním stolku na mne pomrkává Ronaldo a než se dostanu do koupelny, stihnu si do nohy zarazit plastovou ruku figurky Neymara. Většina z vás si dokáže představit, jaké slova se mi linou z úst, když vám řeknu, že je to dost podobná situace, jako když šlápnete na lego.

Nedejbože, když chci utřít prach: „Nééé, ty kartičky neber, mami, to je obchod!!“ „No tak si je přeskládej do pokojíku.“ „Ale tam už mám prodejnu autíček.“ No a tak bych mohla pokračovat do nekonečna, protože to samé se odehrává v bledě růžové v podání Terky. Akorát při jejím záchvatu tvoření je takový binec, že nevidím, kde začíná nebo končí podlaha.

Spokojená máma

Možná to vypadá, že si stěžuju, ale popravdě mám radost, že se děti umí samy zabavit tak, že o nich prakticky půl dne ani nevím. A když je pozoruju, jak se při hře nebo tvoření soustředí a vlastně ani nevnímají okolí, jak jsou šťastné a ponořené ve svém světě, co je víc? V tu chvíli jde všechen ten nepořádek stranou a já si tyto momenty neskutečně užívám.

Tady platí obrácená verze rovnice SPOKOJENÉ DĚTI = SPOKOJENÁ MÁMA.

Mučení zvané úklid

Nevím, jak je to u vás, ale u nás fungoval okamžitý úklid hraček a věcí na své místo pouze ve školce, kde to bylo prostě samozřejmé. Doma to jaksi nemá ten samý účinek. Ať se snažím, jak se snažím, neobejde se to bez neustálého opakování nebo zvyšování hlasu, který má zázračnou moc spíše u tatínka.

Nejhorší totiž je, když je do úklidu nutím a děti se neochotně plouží z místnosti do místnosti a odnáší si svůj nepořádek na své teritorium, tedy do svých pokojíků. Sama to mám vypozorované na sobě. Někdy mám náladu, že bych převrátila vzhůru nohama celý dům a přerovnala každou místnost v domě a jindy se do úklidu doslova dokopávám.

To, jak k úklidu přistupuji, má samozřejmě vliv na mou výkonnost a celkový vzhled příbytku. V prvním případě mi jde práce od ruky a stihnu jednou tolik věcí, než když se musím do práce nutit. A to nemluvím o tom, že mi nucený úklid nepřináší ten radostný okamžik, kdy se pyšně rozhlížím po vypulírované domácnosti.

Když úklid baví

A tak to funguje i u dětí. Občas mají dny, teda hlavně Terka, kdy se mě ptají, s čím by mi mohly pomoci a samy se hrnou do utírání prachu nebo vysávání. Terku tyto uklízecí nálady přepadají hlavně, když si chce zútulnit pokojík, to je pak vyleštěný jako klícka.

Jelikož Tea zútulňování moc nebere, je u něj situace kolem úklidu trochu složitější. Zase ale rád pomáhá tatínkovi s umýváním auta nebo dědečkovi s prací na zahradě. Oba moc rádi pomáhají při pečení a předbíhají se, kdo jakou surovinu nasype do mísy. O tom si můžete, mimochodem, přečíst článek Vaříme s dětmi.  Takže to s tím uklízením nakonec možná nebude tak černé 🙂

Rada na závěr

O úklidu a zkrocení mé domácnosti bych mohla napsat knihu 🙂 Co doporučuju je děti pochválit a motivovat je, třeba tím, že když si vzájemně pomůžete, zbude vám více času na sebe a můžete si například zahrát vaši oblíbenou hru nebo dokonce vyrobit unikátní herbář  či se pustit do tvoření 🙂

Až si budete příště zoufat, že úklid vaší domácnosti je nikdy nekončící maraton, vzpomeňte na to, že bordel v bytě…

A uvařte si kafe, čaj nebo nalijte sklenku vína a pozorujte děti, jak dokážou prostě jenom být.

A nezapomeňte:

Svezte se na kouzelné vlně inspirace a prožijte radostnou jízdu Vašim životem ♥

Jsem kreativní duše, sběratelka inspirací a motivací. Zajímám se o vše kolem osobního rozvoje a kouzla života. Mám za sebou dlouhou cestu plnou hledání a objevování tajemství života a o to všechno se s Vámi chci podělit. Věřím, že zde najdete spoustu inspirace, moře motivace a špetku kouzla na tu Vaši cestu za splněnými sny. Jsem autorkou online cesty Tajemství života v hojnosti eBooku Můj kreativní rok od jara do zimy Motivačních kartiček 52 motivací ke splnění malých i velkých snů. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu zde >> Svezte se na kouzelné vlně inspirace a prožijte radostnou jízdu Vašim životem ♥
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.