Škola doma… Chaos nebo pohoda?

Vryjte si do paměti, že dokážete zdolat i zdánlivě nepřekonatelné překážky, které nikdo z nás nečekal. A až budete opět postaveni do situace, kdy si budete říkat, že to nedáte, vzpomeňte si, jak dokážete být silní.

11. března 2020 – den, kdy se v České republice zavřeli všechny školy. Na začátku bylo sdělení, že by to mělo být výhledově na 14 dnů. Dnes jsou to přesně dva měsíce. Dva měsíce, co se nám obrátil život vzhůru nohama. Takže dnes máme takové malé výročí. Jak to vnímáme my? Klídek nebo šílenství? Nejen to se dočtete v tomto článku.

Jak to všechno začalo

Koncem loňského roku se k nám čím dál častěji ze všech stran dostávala zpráva o nebezpečném viru v Číně. V Číně? To se nás nijak netýká. Čína je od nás na hony vzdálená. Proč by se měl člověk stresovat, když se to všechno děje x kilometrů od našich hranic. Ovšem, že mi to nebylo úplně lhostejné a bylo mi líto zasažené země, kdykoli se ke mně dostaly informace o tom, jak je v Číně situace vážná. Ale nepřipouštěla jsem si to blíže k tělu.

Dokonce ani tehdy, když se začal virus nebezpečně přibližovat k našim hranicím a pomalu se začal měnit ve strašáka. To zase média využily situace a všechno nafukují a zveličují, vždyť o čem by jinak psaly. Toto mi ještě začátkem roku běželo hlavou. To jsme si ještě my Češi, dělali srandu z onoho viru a vymýšleli vtípky. Kroutila jsem hlavou nad nesmyslnými nájezdy na potraviny. Copak se všichni zbláznili? Mimochodem, do zásoby jsem si nenakoupila nic a nic mi po celou dobu nechybělo 🙂

Jenomže začátkem března začalo přituhovat i u nás. Lyžaři se začali vracet z nejvíce zasažené evropské země a začalo přibývat více a více nakažených. Až to přišlo. Pandemie. Přišla mi zpráva od mé mámy, že zavřeli školy. Šok? To ještě nic nebylo. Najednou se začalo skloňovat slovo KARANTÉNA snad ve všech pádech a objevovalo se všude. V novinách, v televizi, v rádiu, na internetu, z úst snad každého obyvatele naší země.

Karanténa v hlavní roli

Zavřelo se úplně všechno. Od škol přes obchody, restaurace až po divadla a různá zaměstnání. Dostali jsme nakázáno nosit roušky a chodit ven jen v nutných případech. Jestli to bylo správné? Z mého pohledu ano. Když si vzpomenu na prognózy představitelů naší země, že na konci dubna bude u nás 15 000 nakažených, vyvázli jsme z toho vlastně velmi dobře. O polovinu méně než se čekalo.

Jenomže my Češi si rádi stěžujeme. A stěžujeme si na všechno. Ale tento článek nepíšu proto, abychom se dohadovali, jak by to mělo a nemělo být. Jestli si politici hrají na pány našich životů, jestli udělali chybu tam nebo tamhle. Pro všechny z nás je tato situace nová. Nikdo neví, jak se hned napoprvé zachovat, aby nedošlo k chybám. Nejde uspokojit 10 milionů lidí na jednou.

Tento článek píšu, protože nám tato zvláštní doba obrátila ze dne na den běh našich životů. Změnila nejen každodenní žití, ale změny zaznamenala i naše planeta Země. Příroda se nadechla a na chvíli si mohla odpočinout od nás lidí.

Každopádně se tato situace dotkla každého z nás. Někoho méně a někoho více.

Jaký vliv má epidemie na naši rodinu?

Když to vezmu z té pozitivní stránky, tak my si tento stav užíváme. Tím chci říct, že teď nemyslím zasažené rodiny ani lidi, kteří přišli o práci a další smutné a negativní věci, které samozřejmě tato situace přinesla. A užívám si to i přesto, že i mne občas přepadne velmi dobře známý pan STRES, protože nestíhám vše, co si ten den naplánuju a někdy nestíhám ani polovinu z toho a občas nestíhám vůbec nic. Poté často přijde jeho sestra VÝČITKA. Navzdory tomu všemu převažuje pokora a zklidnění.

Naše rodina se ještě více stmelila. Děti si jsou mnohem bližší než, kdyby běžně chodily do školy a ven se svými kamarády. Protože jsme během karantény opravdu dodržovali nastolené pravidla a z domu jsme vycházeli pouze do potravin, děti si musely navzájem vystačit. Začaly si samy vymýšlet různé hry a trávily spolu dobrovolně téměř celý den.

Samozřejmě jim kamarádi a spolužáci chybí, ale pokud chtějí, mohou si zavolat a komunikovat spolu přes moře různých aplikací. Vím, že to nenahradí osobní setkání, ale společný kontakt prostě neztratí. Mohou se spolu zasmát, pobavit se, zahrát si různé hry nebo si spolu třeba malovat. V dnešním online světě není skoro nic nemožné.

Naše děti sice nikdy nebyly na nože ani v běžných podmínkách, to ovšem neznamená, že se nikdy nehádaly. Vesměs spolu, ale vycházely dobře. Jen se tak často nezabavily společně, v poslední době spíše výjimečně. Každý měl svůj svět, ve kterém se vzájemně tolerovaly, ale nevyhledávaly se. To se momentálně změnilo. Právě díky karanténě.

Vychutnávám si ty chvíle, kdy jsou spolu. Dva spiklenci, kteří si vymýšlejí různé bojovky na zahradě. Skáčou neúnavně hodiny na trampolíně nebo spolu hrají hry, ať už deskové nebo ty na mobilu. A já? Užívám si, že si můžu užívat s nimi 🙂 K totálnímu štěstí nám chybí jen tatínek, který chodí do práce a nemůže si všechny tyto vzácné chvíle užívat spolu s námi.

Strašák jménem domácí výuka

Karanténa s sebou přinesla i určité výzvy a překážky. Mezi ně patří škola a domácí výuka. Rodiče dětí školou povinných se rozdělili na dva tábory a to na ty, co přežívají a na ty co si to užívají. To že já patřím do druhého tábora, už víte, ale plně soucítím i s prvním táborem. Tedy s tou částí rodičů, kteří musí chodit do práce a po práci s dětmi stíhat školu a domácnost.

Věřte, že znám obě strany mince a vy pracující rodiče to opravdu nemáte jednoduché. Máte můj obdiv a nedivím se, že netrpělivě vyhlížíte konec karantény nebo alespoň 25. květen. Tedy alespoň ti rodiče, kteří mají dítko na prvním stupni. Momentálně máme pro první stupeň možnost výběru, zda dítko do školy dát či ne. Zvážit musíme několik překážek, ať už zdraví našeho potomka nebo rodinných příslušníků či jiné faktory. Rozhodnutí už je na každém z nás.

A jak probíhá takový běžný školní den u nás? Občas s lehkostí, občas je to fuška. I když máme s dětmi na školu celý den, snažíme se ji stihnout do oběda. Začínáme téměř pravidelně v 9 hodin. Vždy plníme všechny zadané úkoly na konkrétní den a jen výjimečně si necháváme něco na další den.

Není to vždy procházka růžovým sadem. Občas míváme skluz a obědváme třeba v jednu hodinu a ve dvě ještě doděláváme poslední úkoly. Ale jsou i dny, kdy máme hotovo už před obědem a hned po něm už skáčeme po zahradě. Musím zmínit, že naše škola se k tomu postavila perfektně a naše paní učitelka z prvního stupně a řada učitelů z druhého stupně jsou obdivuhodní.

Děti dostávají úkoly přes elektronický systém Bakaláři, který na naší škole funguje už několik let. Úkoly najdeme také na stránkách naší školy. Tam je vše přehledně rozděleno do jednotlivých tříd. Pak už stačí jen vyhledat svoji třídu. Po rozkliknutí požadované třídy se zobrazí jednotlivé předměty, kde už si najdeme úkoly na určitý den.

Od minulého týdne mají děti některé hodiny dokonce online, takže mne u takové hodiny nepotřebují a já mám čas uklidit alespoň část z toho, co na mne jinak čeká až po naší domácí škole. O úklidu bych se vám tady mohla rozepsat na dalších x článků a třeba k tomu i v případě zájmu dojde 🙂

Školu tedy neberu jako nějakou velkou překážku. Vnímám, že toto nejsou žádné prázdniny a holt se musím do oběda nebo i déle věnovat dětem a učení. Samozřejmě bych stihla asi o milion věcí víc, kdyby děti chodily normálně do školy, ale dokázala bych si představit i školu doma. Snažím se užívat i toto naše společné učení, vždyť jaká je pravděpodobnost, že se nám to zase přihodí?

Jak tedy zvládnout tuto situaci a nezbláznit se?

V tomto případě je každá rada drahá a je velmi těžké vůbec rady dávat. Můžu vám alespoň nastínit, co pomáhá nám. Možná se tyto tipy uchytí i ve vaší rodině. Nejdůležitější je určit si pravidla, která vám budou vyhovovat a ty se snažit dodržovat. Není to vždy jednoduché, ale bez nějakého řádu to tak hladce nepůjde.

Co se tedy u nás osvědčilo:

  • Stanovit si jistý řád – například v 9 hodin začít s vyučováním a neotálet do 10 u televize v pyžamu.
  • Dodržovat určité rituály – například pravidelné přestávky v učení, odměna po splnění všech úkolů, třeba v podobě her nebo vyřádění na zahradě (tím máte vyřešenou i hodinu tělocviku 🙂 )
  • Sepsat si TO DO list – naplánovat si, co vše chcete během dne zvládnout. Důležité je nastavit si cíle, které se dají zdolat, ať pak nemáte pocit, že nestíháte nebo jste k ničemu. Na toto téma zase třeba příště.
  • Najít si čas pro sebe – vysvětlete dětem, že i my máme nějakou práci nebo potřebujeme chvilku pro sebe a oddechnout si. Takže se ve volném čase musí občas zabavit i samy. Nesnažte se jet celý den na plný plyn.

Když cítíte, že už potřebujete vypnout, nevyčítejte si, že necháte děti před televizí nebo s mobilem v ruce. Důležitá je i naše psychická pohoda. Protože všechny naše povinnosti, i když vypadají zanedbatelně, vlastně nikdy nekončí. Je to taková nekonečná směna.

A proto je úplně normální občas propadnout beznaději, ale důležité je se zase vzchopit a užívat si každodenní maličkosti. Ať už jde o ranní kávu, horkou vanu, přečtení pár stránek z rozečtené knihy či odpolední procházku. Nebo vás můžou potěšit sluneční paprsky, kterým nastavíte tvář, zdraví vaší rodiny, střecha nad hlavou a spousta dalších zdánlivě obyčejných všedností.

Neklesejte na mysli

Chtěla bych vás všechny povzbudit, protože ani my nemáme každý den zalitý sluncem. Občas mně jde hlava kolem, když se na mě valí věty typu: Mamíí, co bude k obědu? Kde mám to růžové tričko? Mně nepíše pero! Já mám hlad! Nemůžu najít červenou pastelku. Jak mám narýsovat tento trojúhelník, když osa prochází tímto bodem? Mami, co jsou to intervaly? Já nemám druhou ponožku. Má klíště nos? A tak bych mohla pokračovat dál a dál.

Chci podpořit ty z vás, kteří jste zůstali doma, ať dobrovolně či nedobrovolně. Vydržte a užívejte si společné chvilky. Děti strašně rychle rostou, aniž si to uvědomujeme a vnímáme. Všechno nám přijde všední a dny plynou rychlostí blesku. Z pondělí je neděle a z ledna zase prosinec.

Právě tyto chvíle, kdy jsme nuceni zastavit se a zpomalit, nám umožní si toto uvědomit.

Proto si tyto momenty užívejte a vryjte si do paměti, že až se vše vrátí k normálu, stojí za to, občas hodit každodenní starosti za hlavu a plně se poddat společným okamžikům.

Tyto momenty nám nikdo nevezme a my si je můžeme dopřát, kdykoli si na ně uděláme čas.

Tak ať je to co nejčastěji 🙂

Ráda bych povzbudila i ty z vás, kteří musíte chodit do práce a zároveň stíhat učení s dětmi a domácnost. Tato doba není jednoduchá, ale věřte, že všechno jednou skončí. Alespoň si uvědomíme, jakou mají učitelé důležitou roli v životě našich dětí a co všechno v něm ovlivňují.

Až si příště budete zase na něco stěžovat, vzpomeňte si, co všechno zvládnete. Jak jste silní a jak dokážete překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky.

25. květen se blíží. Pro někoho vysvobození, pro jiného běžné datum..

Je jen na nás, jak budeme vnímat další dny.

Ať jsou krásné navzdory tomu, jak to všechno nakonec dopadne.

A nezapomeňte:

Svezte se na kouzelné vlně inspirace a prožijte radostnou jízdu Vašim životem ♥

Jsem kreativní duše, sběratelka inspirací a motivací. Zajímám se o vše kolem osobního rozvoje a kouzla života. Mám za sebou dlouhou cestu plnou hledání a objevování tajemství života a o to všechno se s Vámi chci podělit. Věřím, že zde najdete spoustu inspirace, moře motivace a špetku kouzla na tu Vaši cestu za splněnými sny. Jsem autorkou online cesty Tajemství života v hojnosti eBooku Můj kreativní rok od jara do zimy Motivačních kartiček 52 motivací ke splnění malých i velkých snů. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu zde >> Svezte se na kouzelné vlně inspirace a prožijte radostnou jízdu Vašim životem ♥
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.